
Na podzim roku 1989, po sametové revoluci, se Karel Schwarzenberg vrátil do své rodné vlasti, kde se intenzivně zapojil do společenského, hospodářského i politického života. Prezident Václav Havel jej v červenci 1990 jmenoval vedoucím své prezidentské kanceláře (kancléřem). Usídlil se na zámečku Dřevíč u obce Nižbor, který od státu odkoupil a na vlastní náklady opravil. Z důvodu politického angažmá následně žil rovněž v Praze. Po odchodu z funkce kancléře prezidenta se věnoval správě navrácených rodinných majetků, neformálně se nadále pohyboval i v politice. V letech 2004 až 2021 byl členem Parlamentu, nejprve jako senátor (2004-2010), poté jako poslanec (2010-2021). V letech 2007-2013 rovněž dvakrát zastával post ministra zahraničí. Po odchodu z politiky roku 2021 žije převážně na zámku Dřevíč, pohybuje se rovněž v Praze a ve Vídni. Nadále se vyjadřuje k veřejnému dění.
O události
Milí členové a přátelé Czech Business Clubu,
Srdečně Vás zvu v pondělí 14.11. 2022 v 17:00 - 18:30 na osobní setkání s Karlem Schwarzenbergem (*1937) diskutovat o veřejném dění, střední Evropě v nové realitě, jak se promění bezpečnost a energetika po ruském útoku na Ukrajinu, povinné výuce jazyků a o všem, co vás zajímá.
Těším se na Vás
Romana Šedá
prezidentka CBC
Schwarzenberg se sám označuje za konzervativního člověka. Jiní ho považují za liberála, protože podporuje registrované partnerství homosexuálů a adopci dětí osobám žijícím v těchto svazcích, a protože jako ministr Topolánkovy vlády hlasoval pro rozšíření možnosti potratů. Je zastáncem církevních restitucí, tedy navrácení majetku zabavenému církvím komunisty po roce 1948. Také prosazoval zelenou politiku – v roce 2005 hlasoval pro kontroverzní zákon o podpoře obnovitelné energie, ale zároveň odmítl tzv. ekoterorismus. Velký důraz klade na osobní české vlastenectví, které se u něj rozvinulo již v mládí pod vlivem jeho otce. Dlouhá léta bojoval za lidská práva a vždy se hlásil k humanistickému odkazu Tomáše G. Masaryka a později Václava Havla. Je zastáncem demokracie a odpůrcem totalitních režimů. V neposlední řadě je zastáncem funkční Evropské unie, ovšem jako unie jednotlivých suverénních států.
V diskuzi na ČT Schwarzenberg prohlásil, že Benešovy dekrety „jsou dnes už překonány, jsou právně vyhaslé“ a kritizoval odsun Němců z Československa. Podle Schwarzenberga by bylo poválečné vysídlení Němců podle dnešních měřítek odsouzeno jako „hrubé porušení lidských práv“ a československý prezident Edvard Beneš i celá jeho vláda by se ocitli před mezinárodním trestním soudem pro válečné zločince v Haagu
V rozhovoru s Karlem Hvížďalou Schwarzenberg řekl: „Odchodem Židů a Němců se náš pohled ohromně zúžil. Už se díváme jen na vlastní pupek. Ještě před pár lety jsme se mohli dívat až na Michalovce. Teď už se díváme jen do Břeclavi. A to je samozřejmě další omezení. A protože s nikým nekomunikujeme, tak podle toho to u nás vypadá.“
V červenci 2013 označil postup prezidenta Miloše Zemana v české vládní krizi za pokus o převzetí moci a přirovnal jej k uchopení moci nacisty v Německu v roce 1933 a komunisty v Československu 1948. Zároveň vyjádřil své odhodlání bojovat, v případě že Rusnokova vláda nezíská důvěru, všemi prostředky proti jejímu případnému setrvání u moci do řádných voleb v květnu 2014.
Schwarzenberg obhajoval vývoz zbraní z České republiky do Saúdské Arábie. V rozhovoru pro DVTV uvedl: „Saúdská Arábie je pro nás v některých oblastech cenný spojenec, to musíme přiznat. Lidská práva tam nejsou dodržována, to je pravda. Ale život není ideální a člověk někdy taky musí mít partnery, s jejichž chováním není úplně spokojen.“
V reakci na evropskou migrační krizi a na povinné uprchlické kvóty, které navrhla Evropská komise, Schwarzenberg v srpnu 2016 prohlásil, že bychom měli přijmout několik tisíc uprchlíků. Také uvedl, že chápe politiku německé kancléřky Angely Merkelové a Němci jsou nejlepší pomocníci a spojenci České republiky. Podle Schwarzenberga problém s uprchlíky Německo zvládlo docela dobře. NATO považuje za hlavního spojence a garanta České republiky.
Na své facebookové stránce sdílel příspěvek, ve kterém připustil, že členové Ukrajinské povstalecké armády (banderovci) v boji „proti Ruské koloniální armádě“ vraždili Poláky a příslušníky dalších národností, ale také dodal, že „povstalecká hnutí a bojovníci proti koloniálním nadvládám způsobili kruté zabíjení a krveprolití všude po světě (...) Ve Vietnamu, v Alžíru či v Angole nyní spíše oslavujeme dotyčná protikolonialistická povstalecká hnutí. Ale copak v Ukrajině to bylo jiné?“ Připomněl také násilí páchané proti katolíkům během husitských válek a uvedl, že „nemáme vyčítat jiným národům násilí v jejich dějinách, když odpovídáme za násilí páchané také u nás. A to i ve dvacátém století.“
Kritizuje trvající izraelskou okupaci palestinského území a po vypuknutí izraelsko-palestinských střetů v květnu 2021 prohlásil v rozhovoru pro CNN Prima NEWS, že za vyhrocené vztahy a neustálé ostré vojenské konflikty mezi Palestinou a Izraelem mohou i Izraelci, že udržování okupačního režimu není z jejich strany možné a dlouhodobě udržitelné a dokud nedojde ke skutečnému mírovému ujednání a Izraelci nepřestanou ničit palestinské domy, klid nenastane. Podle něj je ČR starý spojenec již od vzniku státu Izrael a jde o jeden z tradičních směrů české zahraniční politiky. Na druhé straně podle něj okupační režim škodí okupovaným, ale také okupantům. „Dokud se nepodaří dosáhnout opravdu mírového ujednání, terorismu se bude dařit vždy, a samozřejmě, pokud Izraelci boří palestinské domy a vysídlují palestinské obyvatelstvo, není možné dosáhnout klidu. Izraelci musí také pochopit, že není možné udržovat v té či oné formě okupační režim na palestinských územích, které jsou na Izraeli naprosto závislé a Izrael tam má opravdu vždy poslední slovo. S tím je třeba se vypořádat. Dokud nebude existovat rovnoprávný vztah, nemůžeme se divit, že se vždy objeví další teroristé.“
Knihovna Václava Havla sbírá a shromažďuje všechny materiály (obrazové, zvukové i písemné), další artefakty a myšlenky dramatika, disidenta komunistického režimu, posledního československého a prvního českého prezidenta Václava Havla za účelem jejich digitalizace, dokumentace a výzkumu a propagace této osobnosti. Od roku 2008 byl ředitelem literární kritik a pedagog docent Martin C. Putna, kterého 1. června 2011 na jeden rok nahradil bývalý diplomat a disident docent Martin Palouš.[2]. V letech 2012–2015 zastávala funkci ředitelky Marta Smolíková. V září 2015 se ředitelem se stal Michael Žantovský. Programovým ředitelem je spisovatel a novinář Jáchym Topol. U zrodu knihovny stáli Dagmar Havlová, Karel Schwarzenberg a Miloslav Petrusek. Správní radu k roku 2015 tvořili Dagmar Havlová, Michal Horáček, Bessel Kok, Michaela Bakala, Martin Palouš, Jacques Rupnik, Nina Smitová a Mark Vydra. Členy dozorčí rady byli Emil Holub, Dita Stejskalová a Ondřej Jonáš.
Cena bez DPH
-
Členové CBCZDARMA
-
Ostatní890,-
členové zdarma - prosím, pokud se přihlásíte a nepřijdete nebo se neomluvíte alespoň 48h předem, souhlasíte s následnou fakturou 500 Kč